Ewa Farna nám o sobě řekla ....

Rovnátka jsou pryč, konečně si můžu sníst jablko,“ pochvaluje si Ewa Farna. Zpěvačka vyšla školu, za měsíc OSLAVÍ PATNÁCTINY a s rockery vyjíždí na festivaly.

Poprvé ji zahlídnu zasněnou - v objetí s jedním členem kapely. Šeptají si schovaní za křídlem železných vrat zimního stadionu v Uničově, kde Ewa Farna zrovna koncertuje. Při líčení vypadá jako spící Růženka. „To je strašné vedro,“ hlesne a poprosí o vodu. Nedovedu si představit, že se za pár chvil promění v rockovou dračici. Během focení se však odváže. Odmítne si sice nasadit upíří zuby, ale o to snaživěji si před objektivem hraje s nafukovacím žralokem. A při rozhovoru je bezprostřední, záhy docela přirozeně přejdeme do tykání. Je v pohodě. Není na ní vidět žádná nervozita z toho, že jde za půl hodiny na pódium. Mnohem víc ji rozhodí otázka na první polibek...

Za měsíc ti bude patnáct. Těšíš se?

Moc. Hlavně na občanku, to je pro mě důležitý. Těším se, až ji budu moct vytáhnout. A pak taky na oslavu - bude s rodinou, přáteli i kapelou.

Co si k narozeninám přeješ? Dostávat konečně kapesné?

To mi nechybí. Tady mám jídlo. (ukazuje na stůl v šatně) Když chci, tak mi táta dá na kino a na popcorn. Zaplatí mi cédéčko.

Ale nemusela by ses ptát. A stejně to jsou tvoje peníze. Vždyť vyděláváš.

Je dobře, že se mi o peníze starají rodiče, aspoň něco ušetřím a budu si moct přidat na studia nebo na bydlení. Kapesné nechci. Já bych je stejně ztrácela. Pořád někde něco nechávám. Mně to vyhovuje, jak to je. Nic k narozeninám nechci. Všechno, co potřebuju, už mám. Zdraví, štěstí a tak.

No tak teď vážně.

(chvíli přemýšlí) Přeju si, abych konečně směla jezdit v dodávce s kapelou. S klukama je strašná sranda.

Kde je potíž? V rodičích?

Hm, musím je nějak přesvědčit.

To snad nebude problém. Tenhle dárek je nebude nic stát, táta ještě ušetří za benzin, ubudou mu starosti s tvou dopravou.

No právě že starosti mu přibudou. On chce všude jezdit se mnou. Už párkrát jsem s kapelou jela a trpěl. Bojí se, že by se nám na silnici mohlo něco stát, když řídí někdo jiný. Má pocit, že jako řidič by mohl tomu neštěstí nějak zabránit.

Čekal jsem, že mezi tajnými přáními Ewy Farné bude kabelka nebo tetování. A ty vyrukuješ s dodávkou.

Kabelky mám, ale je pravda, že těch není nikdy dost. A tetování? To mě docela láká, ale co když za patnáct let to bude třeba z módy a v šedesáti pak na vytahané kůži k vzteku, jak říká mamka. Ale kdyby se mi stalo v životě něco osudovýho...

Myslíš láska?

Třeba. To by nesměla být jen zamilovanost, to bych si toho člověka musela už vzít. Aby to bylo na celý život. Nebo bych si dala vytetovat, že jsem se setkala se svým idolem - třeba s americkou kapelou Linkin Park. Nebo s Alanis Morissette, která bude zpívat v Praze přesně v den mých narozenin. A doufám, že se na ten koncert dostanu. Nebo třeba kdybych dostala Zlatýho slavíka. (směje se) Ne, přála bych si jezdit v té dodávce. Když hodně poprosím a udělám smutný oči, tak mi tohle přání snad vyjde.

Zpíváš často o lásce. V písni Tenkrát máš verš: „Naše stíny lásce brání...“ Co jsou ty stíny?

To je metafora. Je to o pubertě, že k ní patří láska. První pusa je pro každýho důležitá. Je tam: „Tvoje ústa blízko mám, už vím, co chtějí mi říct.“ Toužím po prvním polibku, ale on neproběhne. Je to zklamání.

Ale ty rozhodně nevypadáš zklamaná a nešťastná. Jsi zamilovaná?

Ja. Teda jo. (řehtá se) Omlouvám se, to bylo po našemu. Jo. (směje se a vrtí se u toho) Ale jméno neřeknu.

A první polibek už proběhl?

To se neříká. Je to moc intimní. (zatváří se přísně)

Hlídá tě táta víc, když jsi zamilovaná?

Ne, věří mi, že jsem rozumná holka.

Proběhla taková ta rodinná osvěta, při níž máma vyzve tátu, aby povídal, co a jak a je to trapas?

Jo. (směje se) Ale spíš ze srandy. Taťka se mě ptal: „Víš, jak to na tom světě funguje? Jak si se sem dostala?“ Samozřejmě, že vím. O tom se učíme ve škole, všude se o tom píše.

Taky se psalo, že by se měla snížit věková hranice pro sexuální život z patnácti na čtrnáct. Co si o tom myslíš?

Nechala bych to tak. Nemám v tom zkušenosti a nestydím se za to. Ale řekla bych, že i těch patnáct se mi zdá málo na sexuální život. Neznamená to, že za měsíc začnu něco dohánět, v tomhle se nic nezmění. Pořád usínám s méďou. Umím se bavit i bez toho, bez alkoholu, bez drog, bez cigaret. Já mám úžasnou kapelu, na koncertech mám svoje fanoušky.

Neříkej mi, že se netěšíš, až si za tři roky budeš moct dát třeba víno. Teď zapíjíš úspěšné přijímačky nebo konec turné jasmínovým čajem. Nepřijde ti to pro rockerku divné?

A mně zase přijde roztomilý, když platinovou desku poleju rychlými špunty. Nebo jdu po přijímačkách se spolužáky na čajový dýchánek. Prostě jsem tak vychovaná.

Pořád chodíš do křesťanského kroužku?

Bohužel na něj nemám tolik času jako dřív. Ale nedávno jsem byla s babičkou na výletě v Polsku a potkala jsem kamarády z kroužku, kteří tam byli na táboře. Chvilku jsem s nimi poseděla. Je to tam prima. Ze začátku se pomodlíme. Pak nám kněz asi hodinu předčítá z Bible a je hodně vtipnej, takže si to i my puberťáci pamatujeme. Třeba právě deset přikázání. Pak hodinu hrajeme různé hry - poznáváme biblické postavy a tak. Není to nuda a je to pro mě myslím dobré. Taky proto mám ve smlouvě s agenturou napsáno, že vše se bude řídit podle křesťanských zásad.

To znamená co?

Že mi nebudou mluvit do mé víry a prioritou pro mě zůstane škola.

Jdeš na polský gympl v Českém Těšíně. Myslíš, že ti povolí víc než 200 omluvených hodin jako na základní škole?

Rodiče už se ptali, jestli by šel zařídit individuální plán. Na základce už se mi ty omluvenky ani nevešly do žákovské. Rodiče je pak posílali mailem.

A jak vypadá taková omluvenka: rodinné problémy?

Ne, po pravdě napsali: koncert.

Budou ti chybět spolužáci a učitelky ze základky?

Strašně. Rozlučka byla krásná, ale smutná. Na přání paní ředitelky jsem zpívala písničku Zapadlý krám v polštině. Nedokázala jsem to dát až do konce. Zpívám tam, že jdu na nový místo a vztyčím tam svou vlajku. Tak mě to nějak dojalo a rozplakala jsem celou třídu. Večer jsme pak s učitelkama koukali na filmy, vzpomínali na různý zážitky. Slíbili jsme si, že se budeme scházet pravidelně. Nemám strach, že se neuvidíme. Vždyť ve třídě nás bylo čtrnáct a devět nás jde na tenhle gympl. Jen já jdu asi do jiný třídy. Škoda.

Ještě pár věcí se změnilo. Nedávno skončilo tvé turné. A teď tě čekají festivaly. Rockové publikum bude úplně jiné. Nebojíš se?

Ani ne. Na koncertech se snažíme přitvrdit. Byla jsem s Kabátama na festivalu Czech Rock Block pod zámkem v Břeclavi a mám odtama skvělý zážitek. Pět tisíc lidí v pohodě. A chytali se, zpívali: „Hej, hej!“ Jeli s náma. Ale před rokem na festivalu Noc plná hvězd v Plasech na nás lítaly kelímky. Ale nevyhnali mě. Já jsem Lvice.

A další změna: odložila jsi rovnátka. Kde je jim konec?

Někde v koši. U zubaře jsem si lehla na stůl, on je rozstříhal na kousíčky. Pořád mám zezadu zubů drátek a nosím ještě rovnátka na noc. Ty mě budou provázet až do penze. Ale snad mě jenom strašili.

Stýská se ti po těch starých?

Takhle je to lepší. Už si můžu sníst jablko. Za tři měsíce bez nich už jsem si zvykla, ale stýskalo se mi. Mně se to líbilo, nikdy jsem se za ně nestyděla. U nás je měla polovina třídy.

A k tobě patřila podobně jako kdysi k Leoši Marešovi kožich.

Taky ho už nenosí. Image je třeba v pravou chvíli změnit.

Takže, jak se proměníš ty?

Chystám se udělat něco s vlasy. Nejsem si tím zatím moc jistá. Takže to radši neřeknu. Ale nemá to nic společného s přirozeností. (uculuje se)

Tak teď jsem si vybavil holohlavou Sinead O’Connor.

To ne. Chci si dát do konečků vlasů melír - platinovou blond. Ale ještě se poradím s rodiči a manažerem. A s mou kadeřnicí.

***

Cvičená opička?

Cvičená opička a taky výrobek ne příliš dlouhé trvanlivosti, to o Ewě Farné psali hudební kritici na začátku její kariéry. Nad tím může nyní polská zpěvačka s českým občanstvím klidně mávnout rukou. Čeští fanoušci o ní tvrdí, že bude jednou lepší než Aneta Langerová. A v Polsku je už teď mnohem známější než Lucie Bílá.


Doma ve slezské obci Vendryně má zpěvačka nad postelí dvě platinové desky a na skříni cenu pro objev roku 2006 v soutěži Český slavík. „Desky pohladím, řeknu jim dobrou noc a usínám. Nebo si pustím muziku, koukám na ně a relaxuju. Tak si zvyšuju sebevědomí. I když mi rodiče říkají, že už tak ho mám hodně,“ říká.